Zpomalovače hoření jsou funkční přísady, které propůjčují hořlavým polymerům vlastnosti zpomalující hoření-. Jsou primárně určeny pro zpomalení hoření v polymerních materiálech. Existují různé typy zpomalovačů hoření, které se podle způsobu aplikace dělí na přísady zpomalující hoření a reaktivní zpomalovače hoření.
Přídavné zpomalovače hoření se do polymerů přidávají mechanickým mícháním, aby se dosáhlo zpomalení hoření. Mezi přísadové zpomalovače hoření patří hlavně organické a anorganické zpomalovače hoření, halogenované zpomalovače hoření (organochloridy a organické bromidy) a ne-halogenované zpomalovače hoření. Organické samozhášecí přísady jsou zastoupeny sloučeninami na bázi bromu-, fosforu-dusíku-, dusíku-a červeného fosforu, zatímco anorganické samozhášecí přísady zahrnují hlavně systémy zpomalující hoření na bázi oxidu antimonitého, hydroxidu hořečnatého, hydroxidu hlinitého a{7} křemíku.
Reaktivní zpomalovače hoření se účastní polymerační reakce jako monomery, čímž samotný polymer naplňují složkami zpomalujícími hoření-. Jejich výhodou je, že mají menší dopad na výkon polymerního materiálu a poskytují dlouhotrvající -zpomalovač hoření.
Zpomalovače hoření jsou látky, které zvyšují odolnost polymerních materiálů proti hoření, primárně se používají v polymerech, jako jsou plasty, pryž a vlákna, z nichž většina je hořlavá. Zejména pro plasty, jejichž aplikace v dopravě, stavebnictví, elektrických zařízeních, letectví a kosmických letech naléhavě vyžadují řešení problému zpomalování hoření. Použití retardérů hoření obecně vyžaduje následující podmínky: neměly by snižovat fyzikální vlastnosti polymerního materiálu, jako je tepelná odolnost, mechanická pevnost a elektrické vlastnosti; jejich teplota rozkladu by neměla být příliš vysoká, ale neměly by se rozkládat při teplotách zpracování; měly by mít dobrou trvanlivost; dobrá odolnost proti povětrnostním vlivům; a měly by být levné.
Obecně řečeno, organické retardéry hoření mají vynikající afinitu. V plastech mají bromované zpomalovače hoření absolutní výhodu v organických systémech zpomalujících hoření. Ačkoli čelí velké kritice týkající se environmentálních problémů, jiné systémy zpomalující hoření je obtížně nahrazují.
Mezi ne-halogenovanými zpomalovači hoření je červený fosfor vynikající volbou, která se může pochlubit výhodami, jako je nízké dávkování, vysoká účinnost zpomalovače hoření, nízká kouřivost, nízká toxicita a široká použitelnost. Červený fosfor lze smíchat s anorganickými samozhášecími přísadami, jako je hydroxid hlinitý a bobtnající grafit, a vytvořit tak kompozitní fosfor/hořčík, fosfor/hliník a fosfor/grafit ne-halogenované samozhášecí přísady, které výrazně snižují požadované dávkování a tím zlepšují zpracovatelský výkon a fyzikální a mechanické vlastnosti plastových výrobků. Obyčejný červený fosfor však trpí nevýhodami, jako je snadná oxidace a absorpce vlhkosti vzduchem, což představuje riziko výbuchu prachu, potíže s přepravou a špatnou kompatibilitu s polymery, což omezuje jeho použití. K odstranění těchto nedostatků byla použita technologie mikroenkapsulace k vytvoření mikroenkapsulovaného červeného fosforu.
Mikroenkapsulovaný červený fosfor překonává inherentní nevýhody červeného fosforu a zároveň vykazuje vysokou účinnost, nízkou kouřivost a žádnou produkci toxických plynů během zpracování. Zlepšila se jeho disperzibilita, fyzikální a mechanické vlastnosti, tepelná stabilita a zpomalovač hoření.
